Zelená je tráva, valibol je hra. Kdo tu góly dává, ten tu vyhrává!!!
Začalo to záhadně
a taky velmi tajemně.
Místo zvané Nivy
děli se tam velké divy.
Jedna žena znala kouli
která umí dělat bouli.
Úžasně to vzduchem letí
kolem létá hodně smetí.
A tak se stala milá věc
která sjednotila velkou ves.
Začala se jedna hra
zvaná…….valiboll neboli………..hraj to vším co máš!!
Je potřeba pevná síť
a družstvo silné mít.
Pak jen velké hrací pole
kde se něco zeleného najde dole.
Naše hra je velmi rázná
branka musí zůstat prázdná.
Míč se vzduchem rychle blíží
hráči se strachy polem plíží.
Pravidla nás učit chtěli
ale málo síly na to měli.
Jeden muž však sílu měl
a učit nás velmi chtěl.
Brzy poznal umění
jak hra nás všechny mění.
Proto přestal s pravidly
a kývl na naše divy.
Hlava, noha, ruka
někdy jsou to muka.
Střela letí do nebe
pak se dívej kolem sebe.
Kdo velkou sílu má
branku jednou ranou dá.
Tráva je též taky cíl
jak na hřišti zůstat dýl.
Když nám ale venku prší
malá radost z nás jen srší.
Víme totiž co přijít má
a jaký pocit nám to dá.
Na scénu pak přijde tik
a k němu se přidá blik.
Blázinec se poté děje
každý se pak tomu směje.
Varianta letní, mokrá
i zimní bude dobrá.
To chytneme lopaty
a budeme házet mety.
A kdo vlastně tvoří tým?
To nám odhalí tmavý dým.
který bude vstoupat vzhůru výš
a mi budeme stát na stupínku níž.
Až porazíme naši farní radu
a natřeme jim jejich bradu.
Pak vítězství bude naše
a čest poraženým vaše. =D