Zelená je tráva, valibol je hra. Kdo tu góly dává, ten tu vyhrává!!!

Začalo to záhadně

a taky velmi tajemně.

Místo zvané Nivy

děli se tam velké divy.

 

Jedna žena znala kouli

která umí dělat bouli.

Úžasně to vzduchem letí

kolem létá hodně smetí.

 

A tak se stala milá věc

která sjednotila velkou ves.

Začala se jedna hra

zvaná…….valiboll neboli………..hraj to vším co máš!!

 

Je potřeba pevná síť

a družstvo silné mít.

Pak jen velké hrací pole

kde se něco zeleného najde dole.

 

Naše hra je velmi rázná

branka musí zůstat prázdná.

Míč se vzduchem rychle blíží

hráči se strachy polem plíží.

 

Pravidla nás učit chtěli

ale málo síly na to měli.

Jeden muž však sílu měl

a učit nás velmi chtěl.

 

Brzy poznal umění

jak hra nás všechny mění.

Proto přestal s pravidly

a kývl na naše divy.

 

Hlava, noha, ruka

někdy jsou to muka.

Střela letí do nebe

pak se dívej kolem sebe.

 

Kdo velkou sílu má

branku jednou ranou dá.

Tráva je též taky cíl

jak na hřišti zůstat dýl.

 

Když nám ale venku prší

malá radost z nás jen srší.

Víme totiž co přijít má

a jaký pocit nám to dá.

 

Na scénu pak přijde tik

a k němu se přidá blik.

Blázinec se poté děje

každý se pak tomu směje.

 

Varianta letní, mokrá

i zimní bude dobrá.

To chytneme lopaty

a budeme házet mety.

 

A kdo vlastně tvoří tým?

To nám odhalí tmavý dým.

který bude vstoupat vzhůru výš

a mi budeme stát na stupínku níž.

 

Až porazíme naši farní radu

a natřeme jim jejich bradu.

Pak vítězství bude naše

a čest poraženým vaše. =D