Modlitba v nesnázích Žalm 143 (142), 1-11 Dej, ať záhy dojdu tvé milosti, Hospodine.

    Hospodine, slyš moji modlitbu, +
pro svou věrnost popřej sluchu mé úpěnlivé prosbě, *
vyslyš mě pro svou spravedlnost.
   Nepoháněj na soud svého služebníka, *
nikdo z živých není před tebou spravedlivý.
   Neboť nepřítel pronásleduje mou duši, +
k zemi srazil můj život, *
uzavřel mě v temnotách jako dávno zemřelé.
   Můj duch ve mně chřadne, *
srdce mi strnulo v nitru.
   Vzpomínám si na dávné dny, +
uvažuji o všech tvých činech, *
myslím na skutky tvých rukou.
   Rozpínám k tobě své ruce, *
má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.

   Rychle mě vyslyš, Hospodine, *
neboť můj duch malátní.
   Neskrývej přede mnou svou tvář, *
ať nejsem jako ti, kdo klesají do hrobu.
   Dej, ať záhy dojdu tvé milosti, *
vždyť v tebe doufám.
   Ukaž mi cestu, po níž mám kráčet, *
neboť k tobě zvedám svou duši.
   Vysvoboď mě od mých nepřátel, Hospodine, *
k tobě se utíkám.

   Pouč mě, abych konal tvou vůli, *
vždyť ty jsi můj Bůh!
   Dobrotivý je tvůj duch, *
ať mě vede rovným krajem.
   Pro své jméno, Hospodine, zachovej mě naživu, *
ve své spravedlnosti vyveď mě z tísně!